Rozhovor s prezidentským párem České republiky 

V neděli kolem poledne zaparkovalo na nádvoří Univerzitního centra Telč pár motorek. Jen co řidiči vypli motory, nádvořím se rozlehl potlesk. Pod jednou helmou se ukázal pan prezident Petr Pavel, z pod ostatních vykoukla ochranka. Po chvíli přijelo auto s Evou Pavlovou. Už těchto pár minut mě stačilo dohnat k slzám.  

Když se prezident převlékl z motorkářského oblečení, přišel se svou manželkou do Koniášova sklepa, kde již čekali zastupitelé, zastupitelky a starosta města Telč, předseda Senátu Miloš Vystrčil, děkan Jiří Dobeš, kvestor Masarykovy univerzity Ladislav Janíček, ředitel UC Jaroslav Makovec, někdejší starosta Telče Václav Jehlička a zakladatel festivalu Prázdniny v Telči Milan Kolář. Pavlovi se se všemi seznámili a krátce poobědvali.  

Po obědě se skupina vydala na náměstí Zachariáše z Hradce, kde čekal dav o několika set lidech. Prezident všechny pozdravil z podia a přijal dary, které pro něj byly připraveny. 

Během následné procházky prezidentského páru po Telči, na dvoře základní umělecké školy, jsem měla tu čest udělat s nimi krátký improvizovaný rozhovor. 

Panu Pavlovi jsem položila tři otázky napříč různými tématy. 

Máte při cestování po naší zemi nějaký zvyk či rutinu, kterou dodržujete? 

Možná trochu jo, snažím se vyhýbat dálnicím a hlavním cestám, abych poznal co nejvíc z těch cestiček ze zadních dvorků. Protože když člověk jezdí po naší zemi jenom z místa A do místa B, tak většinou moc nekouká, co je kolem a ono je toho tolik krásného ne jenom na přírodě, ale i na vesnicích a městečkách, že opravdu stojí za to jezdit těmi nejmenšími silničkami, které u nás máme. 

Kdyby Váš otec věděl o tom, že se chystáte kandidovat do prezidentských voleb, co si myslíte, že by si o tom myslel? 

Já si myslím, že by mu to přivodilo srdeční zástavu, protože prožíval všechny moje úspěchy a neúspěchy. A kdyby viděl, co všechno je s tím spojeno, asi by ho to tak rozrušilo, že by tady setrval kratší dobu, než tady nakonec byl. Takže svým způsobem jsem rád, že se toho nedožil. 

Umíte si představit, že byste se v životě dal jinou cestou než tou vojenskou? Co za povolání by Vás bavilo? 

Zcela určitě. Mě by bavila spousta věcí, akorát shoda okolností a náhody tomu chtěly, že jsem byl skoro celý život v armádě. Moje maminka chtěla, abych byl lesákem – mně by se to moc líbilo strávit život v lese (a nakonec jako voják jsem tam trávil spoustu času) – ale když jsem potom mnohem později zjistil, čím vším se člověk může živit, jako třeba poznáváním přírody, popularizací některých přírodních věd, tak jsem si říkal – to by se mi moc líbilo. Cestovat, psát o tom, fotit, přibližovat cizí kraje a zvyky lidem, to by mě hrozně bavilo, akorát už na to nemám tolik času.  

Paní Pavlové jsem se kromě cestování po zemi ptala na kontrast mezi jejím současným a dětským životem. 

Máte při cestování po zemi nějaký zvyk či rutinu, kterou dodržujete? 

Zastávky.  (smích)

Vzhledem k tomu, že jste vyrůstala v obci v Jeseníkách, nechybí Vám teď ta volnost, kterou jste díky přírodě měla? 

Chybí.  (smích)

A nahrazujete si ji nějak? Máte nějaký psychický únik? 

Ano, třeba teď na chaloupce, když jsme byli v Orlických horách. Chodíme tam rádi, příroda je tam krásná, máme tam fajn přátele a zatím v těch místech máme poklid, takže za to jsem moc ráda. 

Svou návštěvu prezidentský pár uzavřel zhlédnutím sochy Vulpes Gott Dratoslav von Mischling od Františka Skály tyčící se na hrázi Štěpnického rybníka a pan prezident na úplný závěr vystoupal až na ochoz věže u kostela sv. Jakuba. 

Příležitosti potkat Pavlovy osobně si moc vážím. Považuji je za opravdu dobré a poctivé lidi a osobní setkání s nimi mě v tomto přesvědčení jedině utvrdilo. Děkuju! 

foto: Petr Vítek a Václav Čeřovský