Homér vstal z mrtvých! Nebo se snad obrací v hrobě?

Od filmu takového rozsahu, jako je Odyssea a režiséra takového věhlasu jako je Christopher Nolan, rozhodně nelze čekat málo. Přesto jsme byli nejen já, ale i většina nadšenců dosti skeptických co se výsledného filmu týče. Už od začátku produkce se kolem filmu točí jedna kontroverze za druhou a spousta fanoušků se tak filmu spíše bála. Přepracovat totiž báseň o dvanácti tisících verších do jednoho celovečerního snímku není lehký úkol ani pro ty nejlepší režiséry. Avšak ani mě, ani miliony diváků to neodradilo a vyrazili jsme do kina zhlédnout snad nejočekávanější film tohoto roku. A výsledek? 

Čím začít a co je určitě potřeba pochválit je vyprávění příběhu. Homérova Odyssea je rozdělena do tří částí – Telemachie, která sleduje Odysseova syna Telemacha, samotná Odyssea a pak Nostos čili návrat. Tohoto schématu se film věrně drží, což bylo příjemné vidět.  

Postavy a jejich osobnosti jsou sice z eposu jasně dané, ovšem ve filmu došlo k drobným změnám. Odysseus (Matt Damon) lehce přišel o svoji lstivost, která mu v mytologii vynesla přízeň bohů, ale zato nabyl velkou morální hloubku a kromě jeho cesty domů vidíme i cestu, kterou si prochází jeho chatakter (a ta je snad ještě velkolepější než jeho putování). Telemachos (Tom Holland) byl teenager v těle dospělého muže, což působilo zvláštně, ale Tom Holland tyto role zvládá dlouhodobě dobře. Mladý princ, který pátrá po svém otci a sám se při tom snaží stát mužem, byl velmi dobře vyobrazený. Penelopé (Anne Hathaway) příliš prostoru nedostala a byla asi jiná, než si ji většina z nás představuje. Za tisíce let se stala archetypem cudné poslušné ženy, která vyčkává doma na návrat manžela, a i u ní se Nolan snažil vzbudit dojem silné ženy, ovšem zdaleka to nefunguje tolik jako třeba u Kirké. Její vztek a zavtrzelost je trochu v rozporu s klidnou a vyčkávající královnou Ithaky. Ve filmu to funguje, starým Řekům by se to asi moc nelíbilo. Zajímavý postřeh je pak i věk postav. Troja (2004) byla v tomto ohledu naprosto katastrofická, Odyssea je o něco lepší (např. Achilles, kterého v Troji hraje Brad Pitt, je na začátku války asi šestnáctiletý mladík, přičemž Bradu Pittovi bylo tou dobou už 40 let). Nejlépe jde toto vidět na Telemachovi, který se narodil někdy krátce před začátkem války v Troji, a proto by mu ve filmu mělo být nejvýše 21 let. Tom Holland už sice třicátiny oslavil, ale mladistvý vzhled mu nikdo neupře. Odysseus a Penelopé by pak byli zhruba čtyřicátníci, což odpovídá věku představitelů.  

Velkou kontroverzi budilo i zbylé obsazení filmu. Lupita Nyong’O, která ve filmu ztvárňuje Helenu Trojskou a zároveň Klytaimnéstru, byla mnohým trnem v oku jak kvůli své rase, tak kvůli vzhledu. V momentě, kdy se člověk smíří s tím, že ve filmu z řeckého prostředí neuvidí Řeky, a ne pouze Evropany (což byl pro mnohé dost tvrdý oříšek), pak Lupita jako rušivý element nepůsobila. Kostyméři a maskéři si dali záležet a Helena byla ztvárněna výborně. Lupita dodala její postavě hloubku a možná jí její rasa i pomohla, protože i při scénách, kde pouze stojí v pozadí, vyniká a každý si jí všimne. A taková by přece Helena být měla, ne? Trošku zvláštní ale bylo rozhodnutí udělat z Heleny a její sestry Klytaimnéstry dvojčata…není snad kouzlo nejkrásnější ženy světa v tom, že se jí nikdo nevyrovná?  

Co se týče zbytku ženských postav, asi nejvýraznější a nejhlubší charakter měla Kirké. Čarodějnice, která promění Odysseovy muže ve vepře, je ze své podstaty něco špatného, děsivého a je překážkou na cestě domů. Ovšem film nám ukazuje i její motivy a díky perfektnímu ztvárnění je vlastně Kirké jedna z postav, která člověku nejvíc utkví v hlavě. Její strach z cizích mužů na jejím ostrově, obavy, co s ní udělají a zranitelnost je něco, co vneslo do báje i nádech dneška a soucit s ženou, která ač mocná čarodějka, je stále pouze oběť vydaná napospas krutému světu. Mořská nymfa Kalypsó, která Odyssea sedm let vězní, dostala rovněž dostatek prostoru, a ačkoliv se Nolan zcela nedržel toho, jak má příběh vypadat, ve filmu fungoval výborně.  

Z vedlejších mužských postav pak zcela vynikl Agamemnón, který byl přesně tak mocný, děsivý a krutý, jak by měl být. V celém filmu se objeví několikrát, ovšem jeho tvář skoro nezahlédneme, což jen dodá dojmu toho, že tento muž není obyčejný smrtelník. Jeho tvář pak poprvé vidíme až v momentě jeho smrti, kdy se z mocného krále smrtelník stane. Jeho bratr Meneláos byl pak daleko lidštější a sympatičtější než třeba ve snímku Trója. Znalci řeckých bájí se dlouho přou, jaký vztah vlastně on a Helena měli. Trója z roku 2004 jejich manželství ukazuje jako nešťastné spojení mladé krásné ženy a staršího obtloustlého muže, který ji má pouze na ozdobu, a ona tím trpí. Meneláos v Odysseji není o tolik starší než Helena, přesto se nezdá, že by pár byl šťastný a panovala mezi nimi láska. Přitom Helena v Homérově předloze teskní po domově, a dokonce aktivně Řekům pomáhá. Navíc Meneláos v Illiadě je popsán jako mladý statný muž a nic nenasvědčuje tomu, že by s ním Helena nebyla šťastná (dokonce si ho sama vybrala za muže!) Dalších hrdinů trojské války se ale v Odysseji nedočkáme. V eposu se hlavní hrdina na své pouti vydá do podsvětí, kde potká Achilla a další hrdiny, o což jsme byli bohužel ochuzeni. Minimálně moment, kdy se Achilles ptá Odyssea na svého syna Neoptolema a Odysseus mu z lítosti zamlčí, jaké monstrum jeho syn je a vylíčí jen jeho úspěchy, by byl na plátně velmi silný. Nápadníci Penelopé (a zejména pak Antinoos) byli vykresleni přesně jako ten dotěrný a otravný hmyz, který fakticky drží Penelopé Telemacha v šachu. Obsazení a herecké výkony tedy za mě na velmi dobré úrovni.

Co ale filmu chybí a na čem selhala i Trója (2004) je nádech řecké mytologie. Z bohů ve filmu vystupuje pouze Athéna, a to pouze krátce. Zendaya si se svou rolí ale poradila výborně a Athéna, která většinu času stojí jako socha, je neoblomná, vznešená a divák hned pozná, že před sebou vidí bohyni. A zbytek Olympanů? Stále se o nich mluví, ovšem nevidíme je. Nejspíš to byl záměr ukázat Poseidona více jako rozbouřené moře a Dia jako hromobití než jako postavy s lidskou tváří. Minimálně staří Řekové je tak určitě vnímali. Ovšem olympští bohové jsou jak v Odysseji, tak v Illiadě přítomni přímo, a proto byla škoda, že z nich vidíme tak málo. Mýtická stvoření, kyklop, Skylla, Charybda, byla poněkud zvláštní podívanou a vizuálně trochu netradičně zpracována. U kyklopa pak musím vytknout i to, že Odysseův trik zde byl okleštěn na minimum a nám se tak příliš nedostalo jeho pověstné lstivosti. Nicméně žádná mýtická bytost nepůsobila uměle a hloupě. Sirény nevidíme ani neslyšíme, ale scéna s nimi je naprosto skvělá. Podsvětí bylo pochmurné, děsivé a mrazilo z něj, takže účel splnilo, ač i ono bylo zpracováno trochu netradičně.  

Pochválit musím i rozsah filmu. Kromě Odysseova putování a Telemachovy cesty vidíme i několik záběrů z Tróje, z doby před válkou, obětování Ifigenie, ale i třeba osud Agamemnóna a odkaz na báji o Oresteovi. Bylo moc příjemné vidět, že Nolan vypráví Odysseu ne jak jako jednu báji, ale jako jednu součást celku, která beze zbytku není kompletní. Lehce sice zamrzí, když tyto prostřihy k jiným pověstem neodpovídají tomu, jak to má správně být, ale jsem rád, že jsme je viděli.  

Zmínit pak musím ještě určitý naturalismus, který ve filmu vidíme. Klaustrofobické záběry z trojského koně, mučivý křik kyklopa a proměna vojáků ve vepře…z toho se člověku zvedá žaludek. A to je dobře, přesně tak to má působit. Grafické zobrazení všech hrůz, které si člověk v knižní Odysseji přečte a představí o dost více jemněji, dodalo příběhu cosi, co ho pozvedlo z tři tisíce let staré mrtvé báje do něčeho živého. 

A pak je tu asi to nejdůležitější, a to rozměr. Illias a Odyssea tvoří západní kulturu a je na ní vystavěna stejně jako na křesťanství. Římané i středověcí panovníci se k Tróji neustále vraceli a motivy tam poprvé použité tvoří základy naší literatury. Byl film důstojnou adaptací? No…má k ní velmi blízko. Ďábel je ukrytý v detailech a právě ty celkový dojem kazí. Scénář mohl být psán vzletněji a poetičtěji, postavy snad byly příliš lidské (je to vůbec chyba?), lokace příliš prázdné…filmu chybí určité pozlátko, které by jej pozvedlo. Několikrát zmíněný film Troja je sice příšerná adaptace předlohy, ale musí se mu nechat, že města, paláce a kostýmy skutečně budí dojem, že tohle je velký a důležitý příběh. Jinak ale Nolan odvedl výbornou práci a vzhledem k rozsahu materiálu postupoval bravurně.  

Ať už jste měli na snímek jakýkoliv názor, je potřeba brát v potaz jakousi uměleckou nadsázku. Žádná adaptace nebude nikdy na 100% věrná předloze, tím míň, když je předloha tak rozsáhlá. Podstatné ale je, že i příběhy staré tisíce let se dostanou k dnešnímu člověku a předají mu svou moudrost a poučení.