Ohlédnutí za letními festivaly

Už nám zase začala škola, a to samozřejmě znamená hlavně spoustu učení a písemek. Každý z nás prožil prázdniny tak nějak po svém, někdo byl na brigádě, někdo na dovolené s rodinou a někdo třeba strávil i spoustu času doma nebo s kamarády. Přijde mi, že k létu dost patří i hudební festivaly a právě na ty bych se ráda podívala v tomto článku. 

Po celé České republice je každoročně spoustu festivalů s různými hudebními žánry. Tady u nás na Vysočině je takovým typickým festivalem Vysočina fest, který je na začátku prázdnin v Jihlavě. Na tomto multižánrovém festivalu si na své přijde opravdu každý. Zastoupený je pop, punk, rock, rap, hip-hop a další. Navíc je každý rok nabídka interpretů trochu obměněná. Tohle je ten lepší druh festivalu, kde přijdete a je velká šance, že aspoň něco se vám bude líbit.

Pak samozřejmě existují festivaly, které pořádá třeba nějaká kapela, například Jelen a nebo taky kupříkladu rapové festivaly, kde je více rapových interpretů. A i tom dnes chci psát. Upřímně říkám, že já rap nevyhledávám, znám jen takové ty známé věci, ale sama od sebe to nikdy neposlouchám. Přesný opak je moje kamarádka a právě ta si moc přála jet na rapový festival. A já jako nejúžasnější kamarádka na světě jsem se musela překonat a jet s ní. Tak jsme tedy jely do Plzně na The Culture festival. Výhodou bylo, že dva první interprety neznala ani kamarádka, tak jsme se prošly, podívaly se na stánky a také si něco daly k jídlu a pití. Od toho třetího už to kamarádka všechno znala, a tak jsme samozřejmě musely jít co nejvíc dopředu. Člověk tam pak tak nějak stojí a přemýšlí a jen se může radovat, že ten vedle něj má právě nejšťastnější moment svého života. 

Teď tedy upřímné hodnocení toho, co se stane, když na takovýto festival jde někdo, kdo rap neposlouchá: Já jsem byla ráda, že má kamarádka radost a že jsem u toho mohla být s ní. Někteří rapeři nebyli tak hrozní, ale nesmí to být příliš tvrdý rap. Takže z devíti byli pro mě přijatelní tak tři. S tím, že dva z nich ani nebyli čistě rapeři, ale něco mezi. Není to ideální stav, ale jde to. Vždycky, když už to na mě bylo moc, tak jsem si na chvíli šla sednout pryč a zase se vrátila. Odnesla jsem si domů nové písničky do playlistu? Něco málo. Jela bych tam znovu? Jen kdyby na tom hodně trvala moje kamarádka. Takže ponaučení pro nás všechny, podporujte své kamarády i ve chvílích, kdy to pro vás není ideální, možná přijdete na to, že ne vždy to je tak hrozné, jak se zdá. 

Foto: Kateřina Kozáková